Zprávy z ČAK …

Předseda České advokátní komory JUDr. Vladimír Jirousek se rozhodl na letošním 8. sněmu ČAK již do představenstva nekandidovat. V čele Komory stál však s přestávkou téměř tři funkční období, takže je vcelku pochopitelné, že se pár měsíců před sněmem ohlédl za tím posledním. V rozhovoru zrekapituloval, co se povedlo a nepovedlo, přiblížil rozpočet Komory i náklady, které se z něj hradí, a vůbec osvětlil mnohé činnosti Komory pro advokáty. A to i zevnitř, aby o jejím chodu měli lepší než obecné povědomí všichni, tedy i ti, kteří ji navštěvují pouze občas reálně či virtuálně, anebo o ní ví jen to, že existuje. 

Vladimír Jirousek

Můžete ve stručnosti přiblížit, co Komora pro advokáty zajišťuje?

Je to velmi široký komplex činností, jejichž výčet by byl dlouhý… V rámci zestručnění vyjmenuji alespoň ty nejdůležitější, mezi něž patří v první řadě regulatorní činnost a legislativní práce. Jde zejména o činnost představenstva a jeho členů při neustálé ochraně základních principů výkonu advokacie, jakými jsou především nezávislost a mlčenlivost. Téměř každý druhý legislativní návrh se totiž přímo nebo nepřímo týká těchto základních principů výkonu advokacie a nás stojí obrovské úsilí se jejich obraně věnovat, a zajišťovat tak náležité podmínky pro výkon činnosti advokátů.

Dále je to problematika vzdělávání, tedy povinného vzdělávání koncipientů a celoživotního vzdělávání advokátů, které jsme modifikovali a zavedli jej jako kreditní.

Samostatnou oblastí je pak činnost kontrolní a kárná. Zejména nyní, v návaznosti například na novelu zákona proti praní špinavých peněz, jsme museli velmi silně a důrazně obhajovat kompetence našich orgánů vůči aktivitám Ministerstva financí a FAÚ. Kompetence Komory jsme obhájili. Jakýkoliv zásah do těchto kompetencí z vnějšku by samozřejmě znamenal zásah do nezávislosti veřejné správy na úseku advokacie.

Nelze opomenout ani agendu zkoušek, a to zkoušek advokátních, zkoušek uznávacích i zkoušek mediátorů, kterých je dohromady více než 900 ročně. Jejich organizace, zajištění zkušebních komisařů, krytí souvisejících nákladů atd. není jednoduché, a to zejména v současné pandemické době.

Dále je to vedení mezinárodní agendy, která je čím dál důležitější, protože každý druhý zákon je víceméně jakýmsi pokračovatelem směrnice nebo nařízení Evropské unie. Takže velmi záleží na tom, aby ČAK byla aktivní na poli evropských orgánů v Bruselu, kde pracuje naše stálá zástupkyně. Například právě naše intervence přímo u poslanců Evropského parlamentu byla jedním z počinů, který zabránil vyřazení advokátů ze zastupování v hromadných žalobách.

Nemohu též opomenout průběžné zajišťování odborné a informační mediální činnosti Komory. Vedle Bulletinu advokacie, Newsů a Twitteru ČAK nebo zveřejňování všech rozhodnutí představenstva atd. jsme vstoupili i na půdu internetových médií s Advokátním deníkem a průběžných elektronických informací v podobě Rychlých zpráv. Jinak řečeno, kdo chce vědět, ví.

Těch činností je opravdu moc, vymezil jsem je jen rámcově. V každém případě bych tuto odpověď uzavřel tím, že advokáti, kteří se zajímají, určitě alespoň částečně vědí, co dělá představenstvo, co dělá kontrolní rada, kárná komise, nebo zkušební komise. Ale většinou již mají velmi malé povědomí o tom, co dělá profesionální aparát Komory, který, dle mnohých advokátů, „zřejmě pracuje jen pro její orgány“.

Takže to není pravda?

Není, jednotlivé odbory a jednotlivá oddělení pracují primárně pro advokáty a pro advokátní stav jako celek! Přitom aby byly zajištěny veškeré činnosti, které jsou nám uloženy, ať už zákonem, nebo jinými předpisy, jde o práci nejenom velmi náročnou, ale řekl bych i velmi obsahově rozsáhlou. Je třeba si uvědomit, že advokátů je aktuálně zhruba 14 100, z toho více než 1 600 pozastavených, 12 300 činných a vedle toho 2 700 koncipientů. Takže zajišťovat veškeré činnosti, o nichž jsem hovořil, pro více než 16 000 lidí, není vůbec jednoduché. Například myslím matriku ČAK, což je advokáty běžně pomíjený odbor. Přitom právě ona je velmi zatíženým úředním srdcem Komory, tím víc po „nástupu“ GDPR.

Když slyším různé poznámky o záměru „zeštíhlení“ Komory, rád bych znal i to b)! Budeme snad rezignovat na kontrolní a kárnou činnost a chodit si pro rozhodnutí o stížnostech na živnostenský úřad nebo k jinému úředníkovi? Máme zrušit legislativní odbor a zapomenout na možnost připomínkovat legislativní nesmysly, resp. prosazovat potřeby advokacie? Chceme snad předat agendu advokátních zkoušek státní správě? Máme se založenýma rukama čekat, co na nás spadne z Bruselu? Je namístě přesunout mediální prezentaci stavovské problematiky primárně na sociální sítě, tj. i mimo stavovské a elitní diskusní prostředí? Za sebe říkám NE! To vše je špatně a ve své podstatě by to znamenalo ztrátu nezávislosti. Ta totiž utrpí při každé ingerenci státní správy, respektive při každém zásahu do kompetencí od kohokoli z vnějšku.

Téma zeštíhlení jednoznačně souvisí s rozpočtem Komory. Mohou si advokáti zjistit, s jakým rozpočtem Česká advokátní komora hospodaří? 

Jistěže mohou, vydáváme Věstník, kde je rozpočet Komory s jednotlivými rozpočtovými kapitolami povinně zveřejňován. ČAK disponuje částkou zhruba 162 milionů korun ročně, což pro tak velký stav a pro zajišťování všech činností, o kterých jsem hovořil, není tak moc, jak si myslí ti, kteří neměli dosud možnost, nebo ani zájem, seznámit se blíže s celou související problematikou.

Právě nedávno jsem o zajišťování nezávislosti veřejné správy na úseku advokacie hovořil s předsedou Nejvyššího správního soudu, doktorem Michalem Mazancem, který poznamenal, že jsme „jakýmsi ministerstvem advokacie.“ Má úplnou pravdu a řídit takové „ministerstvo“ za 162 milionů korun při vyrovnaném rozpočtu opravdu není snadné.

V této souvislosti bych rád zdůraznil ještě jednu věc. Když hovořím s některými advokáty, kteří mají určité kritické připomínky k hospodaření Komory, tak narážím na jednu takovou pikantérii. Mnozí advokáti se totiž domnívají, že Komora disponuje mnohem vyšším rozpočtem, konkrétně letos to mělo být zhruba 235 milionů korun. Při výpočtech ale zapomínají na jednu věc, že do této částky, ač to účetně na první pohled tak nevypadá, se nezapočítávají peníze z povinného pojištění. Ty pouze Komora vybere a převede pojišťovně. Takže od konečné částky výnosů je vždy nutné odečíst platbu za povinné pojištění.

Co všechno tedy Komora z rozpočtu platí a které oblasti jsou podle Vás nejdůležitější?

S ohledem na to, co jsem řekl v úvodu, je třeba zajistit mzdy zaměstnancům Komory, kteří pracují jak dovnitř, tak navenek. Ty se v současné době pohybují do 60 milionů korun ročně, ovšem včetně částek náhrad členů orgánů Komory, mezi které patří například cestovní výdaje apod. Jistě jde o výraznou položku, ale za sebe tvrdím, že velmi hospodárně užívanou. Pokud došlo v posledních třech letech k určitému nárůstu, byl dán dvěma okolnostmi, a to dosti zásadními.

Za prvé nám zákon uložil zřídit Centrum bezplatné právní pomoci, což znamenalo vybudovat nové oddělení a přijmout čtyři nové zaměstnance, kteří pracují na pobočce v Brně. Dále jsme museli přijmout jednu pracovnici specializovanou na GDPR, což v návaznosti ať už na hospodaření, nebo na chod matriky Komory bylo zcela nezbytné. Potom jsme přijali jednu pracovnici do odboru vnějších vztahů, a to v souvislosti se založením Advokátního deníku, který si počíná jako internetové médium velmi zdatně – v současné době přesahuje jeho návštěvnost sto tisíc měsíčně.

Už jenom těchto zmíněných šest pracovníků navýší roční rozpočet zhruba o 3 miliony korun, zbytek pak připadá na reflexi nárůstu průměrných mezd v České republice vůbec. A to si zdaleka nemůžeme dovolit to, co státní veřejná správa nebo velké podniky. Je obecně známo, že nárůst mezd byl v posledních čtyřech letech vyšší než 28 %. My jsme je navýšili vždy v průměru zhruba jen o 16 %, což je samozřejmě další položka ve mzdách. Ale to rozhodně není vše. Následuje úhrada nezbytných služeb, potom jsou to licence, náhrady, nájmy, energie… Nákladů, které Komora hradí, je spousta a často i neplánovaných. Pro názornou ilustraci připomenu jeden z poslední doby. V lednu a únoru jsme zajišťovali v koronavirovém režimu advokátní zkoušky pro 202 koncipientů, což znamenalo zajistit 16 zkušebních komisí po pěti zkoušejících, ať už z oblasti advokacie, akademické půdy, soudnictví apod. Za zkoušku každého koncipienta má zkoušející nárok na úhradu 600 korun, a když k tomu připočtu cestovní náklady a například 120 tisíc za nezbytný nájem tří zkušebních místností v Brně, vznikne hned částka ve statisících.

Zmínil jste náhrady funkcionářům, ale Komora má přece převážně funkcionáře čestné… 

Ano, Komora sice má v kontrolní radě, kárné komisi, odvolací kárné komisi čestné funkcionáře, ale i ti mají nárok například na náhrady cestovného. A byť i náhrady členů kontrolní rady za provedené kontroly jsou minimální – 1000 Kč za den, během roku (kontrol je ročně více než 600) se jejich počty nasčítají. A tak bych ve výčtu mohl pokračovat dál. Znovu se tak musím vrátit na začátek této otázky, že vejít se do zmíněných 162 milionů korun skutečně není jednoduché. Když o věci mluvím s ekonomy, nestačí se divit, jak to zvládáme. Někteří věčně nespokojení advokáti by si s některými z nich mohli promluvit.

Z rozpočtu dostávají peníze i regionální zástupci Komory. Jakou činnost pro Komoru vyvíjejí?

Jejich činnost je dnes velmi rozsáhlá. Na chvíli se ale vrátím do roku 2003, kdy ČAK regionální zástupce neměla. V představenstvu jsme si už tehdy uvědomovali, že regiony potřebují někoho, kdo bude na jejich území činnost organizovat, ať už jde o vzdělávání, či další stavovské vyžití. Proto jsme založili institut regionálních zástupců a každý z dnešních devíti regionů, jenž disponuje z rozpočtu částkou půl milionu korun i vyšší, je spravován regionálním představitelem a jeho zástupcem či zástupci. Ti společně organizují zhruba 90 akcí do roka (před rokem 2004 byly tyto akce pouze dvě!), z nichž 60 procent jsou akce vzdělávací, zbytek připadá na akce společenské a sportovní. I když jsou jejich možnosti v době krize omezeny, myslím si, že jsou velice potřebné, protože se advokáti na nich potkávají a seznamují se. A já opakovaně tvrdím, že „znát se, znamená mít jakýsi vztah respektu, neznat se, znamená vytvářet půdu pro despekt.“  

Jak vysoké příspěvky platí advokáti České advokátní komoře a existuje nějaké srovnání v rámci Evropy?

Považuji za velmi důležité, aby se nejenom advokátní stav, ale i veřejnost seznámily s tím, jak se tyto věci skutečně mají. Velmi často totiž ve veřejných médiích slyším, že máme jedny z nejvyšších poplatků. Opak je pravdou – v porovnání výše advokátních příspěvků jsme na chvostu všech evropských zemí, spolu třeba se Slovenskem, Maďarskem a Lotyšskem. Ano, toto představenstvo narovnalo advokátní příspěvek po 16 letech (!) o inflační nárůst. Pokud slyším populistické návrhy, aby takto představenstvo do budoucna nesmělo postupovat, napadá mne, zdali obdobný návrh není vhodné směrovat i vůči dodavatelům energií, bankám a jiným poskytovatelům služeb. 

Máte přehled o tom, kolik platí naopak advokáti v zemích západní Evropy?

Z výše zveřejněných tabulek jednoznačně vyplývá, že máme. Advokátní příspěvky se v zemích EU povětšinou pohybují mezi částkou 700 eur až 2,5 tisíce eur ročně. U nás je to kolem 400 eur.

Pokud se podíváme například na Německo, které je nám blízké, tam je situace svým způsobem specifická. Činnosti pro advokátní stav jsou rozděleny mezi spolkové komory a BRAK jako celoněmeckou komoru a DAV, což je spolek zajišťující podobné záležitosti jako ČAK v intencích zákonné úpravy, např. v oblasti vzdělávání. Takže cca 62 000 německých advokátů platí jednak příspěvky komoře, jednak příspěvky spolku, což je v přehledu uvedeno v součtu.

Za sebe bych byl docela rád, abychom předložili sněmu úvahu o tom, že by se příspěvky mohly diferencovat. Například advokát by první rok platil méně než jeho o pár let služebně starší kolega. Podobně to má nastavené například advokacie ve Francii, Belgii nebo i advokacie jiných států. V některém z těchto systémů se však příspěvek navíc zvyšuje podle částky ročních příjmů, a to například ve Francii až do hranice 5 300 eur. Takové částky jsou pro nás samozřejmě naprosto nepředstavitelné a nepřijatelné. 

Hovořil jste o nákladech na bezplatnou právní pomoc. Kolik žádostí o ni Komora ročně vyřídí?

Bezplatná právní pomoc je relativně novou oblastí naší činnosti, která se v současné podobě spustila teprve od 1. července 2018, kdy nám byla do zákona o advokacii tato povinnost vtělena. V jisté podobě ji v České republice zajišťují i některé neziskové organizace, ale to základní se zcela logicky váže k advokátní činnosti. Takže bezplatně zajišťujeme buď pouze právní porady, nebo přímo právní zastoupení, například u Ústavního soudu.

Za období dvou let, protože rok 2020 byl díky pandemii zcela specifický, byl nápad z roků 2018 a 2019 obrovský, a to 3 777 žádostí. Naopak odměny státu advokátům jsou skutečně minimální, takže Komora nyní advokátům přispívá i na dorovnání nákladů ze sociálního fondu. Proto si také myslím, že jedním z hlavních úkolů dalšího představenstva bude i to, aby usilovalo o navýšení odměn advokátů od státu. V té souvislosti bych chtěl připomenout, že zajišťování uvedené bezplatné právní pomoci je realizováno na základě objednávky státu, a to bez ohledu na tu skutečnost, že většina advokátů poskytuje potřebným právní služby bezplatně zcela běžně, a to i bez pokynu shůry. 

Potýkáte se při zajišťování bezplatné právní služby s nějakými problémy?

Co se zatím až tak moc nedaří, je koncipování seznamu advokátů, kteří poskytují bezplatnou právní pomoc. V současné době v něm máme zhruba 200 advokátů z celé republiky. Nedávno jsem se ptal jedné nejmenované kolegyně, o které vím, že se bezplatnou právní pomocí zabývá, proč není v tom centralizovaném seznamu. Odpověděla, že k poskytování takové pomoci v něm být nepotřebuje. A to je podstatné nepochopení celé věci, resp. daného systému. Jestliže se totiž na Komoru se žádostí o bezplatnou právní pomoc obrátí člověk z kteréhokoliv místa republiky, potřebujeme ho odkázat na konkrétního, místně nejbližšího advokáta, který bezplatnou právní pomoc zajišťuje. Ale pokud v seznamu není, tak se o něm všeobecně neví. A protože v seznamu dosud není dostatečné množství advokátů ze všech regionů, je někdy složitější toho nejbližšího najít. I přesto Komora vždy někoho určí a vše probíhá zatím dobře, tedy bez organizačních problémů. To potvrdilo i Ministerstvo spravedlnosti, které udělalo hloubkovou kontrolu systému poskytovaní bezplatné právní pomoci, a ta dopadla víc než dobře.

Má podle Vás bezplatnou právní pomoc zajišťovat Česká advokátní komora, nebo někdo jiný?

Rozhodně v první řadě Česká advokátní komora a jejím prostřednictvím advokáti. Jak už jsem naznačil, i některé neziskové organizace se v určitých směrech problematikou právní pomoci zabývají, například v rámci azylové agendy. Ale právní pomoc ze strany advokáta je vždycky poskytována, ať už úplatně, nebo bezplatně, vždy pod kárnou odpovědností a vždy pod pojištěním. Tyto dvě věci jsou alfou a omegou, proč je tato pomoc svěřena právě advokacii. Pojištění a kárná odpovědnost jsou zárukou, že porada bude relevantní a erudovaná, respektive poskytovaná pod přímou odpovědností konkrétního advokáta. 

Zárukou erudice je permanentní vzdělávání. Kolik advokátů a advokátních koncipientů projde ročně na Komoře profesním vzděláváním?

Vzdělávání je jednou z činností, kterou bych označil doslova jako masivní. Všeobecně se ví, že Komora zajišťuje ze zákona povinnou výchovu koncipientů a jejími vzdělávacími centry v Praze a Brně jich projde přes 15 000 ročně, což je obrovské číslo. Vedle toho samozřejmě vzděláváme advokáty v nově zavedeném kreditním systému celoživotního vzdělávání, který chceme stále zdokonalovat. Do června má skupina, která sestává z členů představenstva a z odboru výchovy a vzdělávání, předložit možnou optimalizaci toho systému, která zohlední dosavadní zkušenosti, mj. i zkušenosti z nynějšího období pandemie. 

Jak je to aktuálně se vstupními školeními koncipientů, budou se nějak měnit?

I tato oblast doznala změn. Vstupní školení koncipientů jsou teď dvoudenní, ale je velký tlak z mnoha stran a ponejvíce od samotných koncipientů, což mě překvapuje, na to, abychom se vrátili k prapůvodnímu týdennímu vstupnímu školení. Nevím, jestli se to povede, tří až pětidenní školení by jistě byla finančně náročná, ale chápu, že na startu advokátní činnosti je to pro mladé a začínající asi velmi důležité. Ostatně dobře si vzpomínám na historická týdenní vstupní školení koncipientů a jejich velký vklad do budoucí advokátní praxe v tom smyslu, že jsem znal všechny mladé kolegy napříč republikou a této znalosti i často využíval. 

Rok 2020 přinesl mnoho novinek právě do vzdělávání, které se přesunulo zejména do virtuálního prostoru…

I tuto situaci jsme zvládli – například za poslední dva měsíce jsme proškolili přes aplikaci Cisco Webex 3 150 koncipientů a velký počet advokátů například v tematice novely zákona o obchodních korporacích. Máme školení, která mají i více než 150 účastníků, takže i online vzdělávání u nás, lidově řečeno, „jede ve velkém“. Považuji za velmi důležité, že pro vzdělávání máme odpovídající zázemí, zvlášť dnes, v době koronavirové, což pro výuku advokátů znamená v době distanční.

Má podle Vás současné distanční vzdělávání budoucnost i pro advokáty?

Samozřejmě je to jedna z forem, která nepochybně bude fungovat i v budoucnu, ale doufám, že to vždy bude pouze jedna z forem, a to spíš forma sekundární. Základ musí podle mého soudu spočívat na prezenčním principu, protože interaktivita v rámci distančního přístupu chybí. Chybí možnost klást průběžně otázky, okamžitě sporné či obtížné věci konzultovat, přednést jiný a argumentací doložený praktický či polemický názor atd. Navíc, já osobně kladu velký důraz na to, aby se lidé setkávali a poznávali.

Jste spokojený s tím, jak na Komoře fungují odborné sekce pro různé právní oblasti? Můžete se na ně spolehnout, třeba v legislativě?

Jako předseda jsem primárně či mimo jiné manažerem, takže jsem velmi rád, že tyto sekce existují a vynikajícím způsobem pracují, protože bez nich bych se neobešel. Odborných sekcí máme dvanáct a všechny jsou specializované na určitou činnost a jsou složeny z advokátů, většinou velmi elitních advokátů – odborníků. ČAK má například sekci trestního práva, veřejného práva, soukromého práva, nebo novou sekci pro rodinné právo, z níž se odvinula aktivita Koronaporadny, která poskytovala a nadále poskytuje v této pandemické situaci bezplatné poradenství v rodinných záležitostech společně s Unií rodinných advokátů. Dále je to sekce insolvenčního práva, která např. zpracovala a následně také rozesílala poslancům stanovisko k novele insolvenčního zákona. Tato sekce je velmi aktivní nejen proto, že aktuálně jsou insolvence a exekuce velmi diskutovaným tématem. Je to současně obrovské politikum, do kterého se sice nechceme příliš zaplétat, nicméně odborná stránka nás zajímat musí, protože přímo souvisí s výkonem advokacie. A to nejenom těch advokátů, kteří se věnují insolvenčnímu právu, ale i těch, kteří běžně zastupují věřitele nebo dlužníky.

Mimo jiné, pokud jdu diskutovat s poslanci, ministry či jejich zástupci, vedoucími funkcionáři soudů a státních zastupitelství, obvykle jsem vybaven odpovídajícím legislativním materiálem, ať již zpracovaným legislativním odborem ČAK, nebo právě tou kterou odbornou sekcí.

Na Komoře existují také poradní výbory, jakou agendou se konkrétně zabývají?

Poradních výborů je sedm a jsou zaměřeny na problematiku kontrol, advokátní právo nebo kupř. na problematiku rozpočtu. Je to právě výbor rozpočtový a hospodářský, jehož členové specializovaní na tuto agendu rozpočet Komory připravují a předkládají představenstvu ČAK a kontrolní radě.

V úvodu jste významně poukázal na kontrolní a kárnou činnost Komory. Jaký je rozsah této činnosti?

Jak vyplývá též z přiložených statistik, rozsah této činnosti je obrovský. Zdůrazňuji přitom, že ukazatelem jsou údaje vztahující se k rokům 2017, 2018 a 2019, v pandemickém období samozřejmě oddělení a orgány fungují, ale v rozsahu, který jim umožňují protiepidemická opatření.

V prvé řadě si dovoluji uvést, že neznám jinou zákonem zřízenou samosprávu, která by disponovala tak širokými samočistícími mechanismy. Tato skutečnost nás mimo jiné opakovaně uchránila před zásahem státní správy do kontrolních a kárných kompetencí, naposledy při novelizaci zákona AML.

Je namístě též připomenout, že kontrolní rada má 70 volených čestných členů, kárná komise 83 a odvolací kárná komise 11, přitom provozní a jinou činnost na daném úseku zajišťují kontrolní a kárné oddělení ČAK. Vůbec nepochybuji o tom, že do budoucna nás čeká přinejmenším částečná profesionalizace těchto činností, a to mimo jiné, abychom obstáli při zajišťování vysoce specializovaných kontrol, jež jak politická sféra, tak státní správa bedlivě sledují. Stojí za zmínku, že pokud bychom měli mít obdobné profesionální zázemí, jakým např. v Anglii a Walesu disponuje Law Society, pak v poměru k počtu advokátů by zmíněná oddělení měla čítat cca přes 70 zaměstnanců. Máme jich zhruba 20 % tohoto počtu. Bez ohledu na to jsou údaje vyplývající z tabulky vypovídající:

V každém případě však platí, že kontrolní a kárnou agendu zvládáme, byť samozřejmě si jako ve vztahu k jakékoliv činnosti orgánů Komory umím představit další optimalizaci chodu. Připomínám však, že kontrolní rada a kárné komise jsou zásadně nezávislé na vedení Komory, tj. na představenstvu, jinak řečeno, do činností těchto orgánů „nemám co mluvit“. Přesto si neodpustím alespoň tu poznámku, že do budoucna předpokládám jisté sladění v rozhodování kárných senátů a odstranění některých zbytečných formálních chyb. Daleko větší problém však vidím v tom, že v rámci soudně správního přezkumu přistupují k advokátní problematice někteří soudci bez dostatečné znalosti zejména mimosoudní advokátní praxe a při někdy neodpovídající aplikaci Etického kodexu. V této souvislosti bych zase mohl hovořit o systému a praxi speciálních soudních kárných senátů pro advokáty v Německu, tvořených jak ze soudců, tak i advokátů.

Na tomto místě však stačí konstatování, že do budoucna jednak věřím v určitou specializaci soudců na danou problematiku, jednak v přístup Nejvyššího správního soudu k advokátní agendě.

Tento rok končí vaše volební období. Co se vám v něm podařilo a co cítíte, že se mohlo povést lépe?

Myslím si, že v tomto volebním období jsme zvládli hodně práce a musím říct, že tak dělné představenstvo v mém minulém předsednickém období nebylo. A to ani v nejmenším nepřeháním(!), byť nyní, v předsněmovním období se množí kritici Komory jako houby po dešti. Otázkou je, je-li ta kritika objektivní a postavena na znalosti dotčené věci. Dovoluji si poznamenat, že povětšinou tomu tak není.

K tomu, co se podařilo, se mohu vyjádřit pouze ilustrativně a nad rámec rozsáhlé běžné pracovní činnosti. Jak už bylo řečeno, zvládli jsme např. bezplatnou právní pomoc vybudováním nového centra, bojovali jsme o zrušení povodňové daně v advokátním tarifu, jehož účinnost by měla být od 1. července tohoto roku, případně nejpozději od 1. ledna toho příštího. O tom stále ještě s Ministerstvem spravedlnosti jednám, ale upřímně, pandemie koronaviru původním dohodám a záměrům hrubě nesvědčí.

Dále jsme zavedli spolu s Vězeňskou službou Skype obhajoby, tedy možnost virtuálního kontaktu mezi obhájcem a osobou, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu. Už jsem zmiňoval celoživotní vzdělávání advokátů. Povedlo se nám téměř všude také odstranit dehonestující prohlídky advokátů při vstupech do soudních budov a docílili jsme toho, že minimálně v 70 % soudních budovách je vstup advokátů bez kontroly. Povedly se i dva velké projekty, a to Advokáti proti totalitě a Advokáti do škol. V souvislosti se „školní výukou“ jsme vydali mimo jiné i dvě publikace, které jsou jak tištěné, tak elektronické. První je pro potřeby advokátů, kterých se zapojilo přes 200 a v jednotlivých regionech chodí, resp. chodili před celorepublikovým převedením škol na distanční výuku, do škol a poskytují základní informace o právním pořádku u nás. Druhou je učebnice nazvaná Právní desatero pro žáky, studenty a učitele. Projekt má podporu ministerstev spravedlnosti i školství a určitě v něm budeme pokračovat. Pokračují tradiční akce, i když v loňském roce Právník roku kvůli pandemické situaci hibernoval. Zřídili jsme zpravodajský portál české advokacie – Advokátní deník, který, jak již jsem zmínil, registruje přes 100 tisíc vstupů měsíčně. Za svým způsobem zásadní považuji úspěšné vstupy ČAK do legislativních procesů. Jejich výčet by však byl na velmi široký přednes. Další konkrétní aktivity snad alespoň rámcově vyplývají z toho, co jsem již sdělil výše.

A co se nepovedlo? Například jsme připravili celkovou rekodifikaci advokátního tarifu. Jednali jsme o ní s Ministerstvem spravedlnosti, nakonec z toho vyplynulo, že to bude alespoň velká novela, což by už advokátní stav skutečně potřeboval. Do toho však zasáhla pandemie a krizová situace, takže jsme zatím zvládli jen ten první krok – již zmíněné zrušení povodňové daně. A nakonec, co se ne tak zcela daří, je permanentní boj proti vinklářům. Proti těm, kteří poskytují právní služby neoprávněně, bez pojištění i kárné odpovědnosti, což má často velmi neblahé důsledky pro klienty. Zavedli jsme na webových stránkách Desku (ne)cti, nicméně, se zveřejňováním případů vinklaření to není tak jednoduché. Jsou s tím totiž spojeny problémy nejrůznějšího druhu, a ne všichni tuto snahu chápou jako snahu pozitivní. Myslím si ale, že rozumní advokáti dobře vědí, že boj proti vinklářům je sice věčný, ale stále potřebný.

Na závěr k této otázce něco, co sice nepatří do výčtu neúspěchů, ale přesto: To, že řada advokátů nemá žádné či zkreslené představy o činnosti Komory, přičemž výkřik, že „Bulletin advokacie je nejdražším časopisem na světě“ (na vydání téměř stostránkového měsíčníku se advokát podílí částkou pod dvacet korun!), je sice historický, ale stále „užívaný“, že většina advokátů se zajímá o ČAK pouze tenkrát, má-li problém nebo něco potřebuje, to vše stále platí. Takové aktivity výrazně potencovaly právě v době pandemické krize. Neloajalita postavená na nesmyslu, že „bez Komory by bylo líp“, resp. návrhy na údajně zásadní rekonstrukční zásahy, jež mimo jiné v mnoha postsocialistických zemích vedly k výraznému úpadku advokacie, mne vedou k závěru, že v budoucnu bude asi třeba daleko víc pracovat na prezentaci poslání a nezbytných funkcí Komory jakožto apolitické samosprávy pověřené veřejnou správou na úseku advokacie. Na druhé straně však takové pokusy o prezentaci poslání Komory již v minulosti byly, přitom nespokojení a ublížení byli také vždy a nepochybně nejenom že jsou, ale i nadále budou. V té souvislosti si vzpomínám na jeden článek prof. Bělohlávka, který advokátnímu stavu svého času připomněl, že ve stávajícím regulatorním prostředí, jež se mj. nijak nezměnilo, lze postavení českého advokáta označit jako za jedno z nejlepších v Evropě. Takže zároveň platí, zda spokojený advokát má o podobnou prezentaci zájem. Osobně tvrdím, že proces optimalizace je na jedné straně stálý a nutný, zároveň však musí kontinuálně navazovat na jednou pro vždy dané zásady a principy advokacie a tím determinované poslání Komory.

Mají tedy advokáti opravdu dostatečnou možnost dozvědět se, co všechno Komora dělá, a je její činnost dostatečně transparentní?

Co se týče neustále zmiňované transparentnosti všeho, co „ta Komora“ vlastně dělá, tak jsem přesvědčen, že i na tomto poli jsme udělali velký kus práce. Otázkou je, jestli to náležitě vnímá či chce vnímat i strana některých z příjemců. Máme internetové stránky, kde zveřejňujeme veškerá aktuální rozhodnutí i jednání a další důležité informace. Vydáváme Bulletin advokacie jako klasické tištěné médium. Spravujeme a ke komunikaci využíváme oficiální twitterový účet ČAK. Vedle toho jsme uvedli do života Advokátní deník, který zvládá neuvěřitelné penzum práce a je skutečně deníkem, takže můžeme reagovat na veškeré dění v justici okamžitě a bez jakýchkoliv problémů a prodlev. Zavedli jsme Rychlé zprávy, aby advokáti byli každý měsíc informováni v základních bodech o jednáních představenstva, jednáních jeho členů, a dalších aktivitách Komory. V „Newsech“, které jim stejně jako Rychlé zprávy přicházejí přímo na e-mailové adresy, zase každý měsíc dostávají zprávy o všech akcích ČAK, tj. seminářích, konferencích apod., jichž se mohou zúčastnit.

Stojím si za tím, že všichni, kteří se o dění na Komoře zajímají, informace rozhodně mají a mají jich dost. Jak ostatně s nadsázkou poznamenal jeden kolega, který sice není funkcionářem Komory, ale o její činnost se zajímá: „Kdo chce vědět, ví, kdo nechce, tweetuje …“

Převzato z Advokátní Deník